Velmi často se dostáváme do stavu, kdy naše já (ego) nás převálcuje a určí si, že je středem vesmíru. Třeba v nemoci a bolesti. Zdravý člověk má mnoho myšlenek. Nemocný má jen jednu. A ta se týká jeho. Jeho vnímání světa.
Může se nám to přelévání líbit a můžeme to sami podporovat. Můžeme to vnímat také jako obtěžující a můžeme se tomu bránit.
Jak?
Relativně jednoduše. Nebudeme se dívat svým úzkým náhledem na svět a začneme se více rozhlížet. Jakmile vás někdo předjede nepřiměřenou rychlostí, tak nebudeme na první dobrou nadávat na puberťáka a budeme si všímat toho, že je v nějaké situaci, která ho opravňuje k takovému chování.
Nebo se podíváme na Národní sbírku zlozvyků. A je jedno jestli do knihy, webu nebo na FB. Najdete tu spoustu náhledů na svět (taková malá i velká upřímná přiznání).
Přečtete si jich pár a začnete se smát svým starostem.
Poučení: Každý z nás vidí a řeší ten svět po svém. Sami si jej dokážeme excelentně zamotat.
Bavme se. I tímto 😀
