Viděl jsem (se zpožděním) předávání Oskarů.
Oskaři nejsou jediným oceněním pro filmy. Ale jsou pravděpodobně nejhlasitějším. A díky své kontinualitě mají zajímavou vypovídací hodnotu.
Mám rád filmy, ale nechci probírat letošní ohodnocené. Co mi vytanulo na mysli, je princip ohodnocení jako takové.
Jestliže jsou Oskaři nej ohodnocením ve oblasti filmu – jaké je nejvyšší ohodnocení v oblasti, kterou se zabýváte?
Je vaše práce natolik významná, že byste se dostali do nominace?
Je vaše činnost natolik mimořádná, že byste mezi nominovanými zazářili a dostali sošku?
Vím, že období úderníků a překračovatelů plánů je daleko za námi.
Vím, že některé obory se vehementně snaží o nějakou formu ohodnocení (bohužel z toho pak vylézají paskvily typu „Nejlepší firma“ nebo „Nejdůvěryhodnější obchodník“).
Jde mi o hledání (a asi jen vlastní) odpovědi na otázku zda to, co dělám, dělám pořádně. Ne podle parametrů společnosti, ale podle mých parametrů. A paradoxně jsou tím hodnocením parametry společnosti.
BTW: Filmy typu Sinners by nevznikly, kdyby autoři šli jen osvědčenými, obvyklými, vyšlapanými cestičkami. Dělat to tak, jak nás to naučili znamená, že neděláme nic nového.
