Mám rád filmy. Jsem chlap, takže vnímám očima. A filmy jsou pro mne příležitostí prožít si jiný život. Jiné vidění, jiné pocity, zážitky. Jsou pro mne příležitostí k poučení. Filmy vnímám jako příběhy, které mi mají říci něco konkrétního.
Rád, ale s velkým odstupem, sleduji různé žebříčky hodnocení filmů. Také rád sleduji ocenění jednotlivých skupin znalců. Velmi jsou pro mne zajímavé prodloužené verze, režisérské sestřihy či alternativní konce filmů.
I sám pro sebe si vytvářím svůj vlastní, jednohlasý, žebříček filmů. V tomto digitálním světě má jen dvě polohy.
- Mohu/chci vidět ještě jednou
- Nechci/nepotřebuji znovu vidět
Díky tomuto rozdělení si průběžně kultivuji svou filmotéku.
Tak jako můj otec, který četl Čtyři mušketýry každý rok na vánoce, tak i já mám své favority, které si pouštím pro vyvolání nějaké nálady nebo v nějakém filmově hluchém období.
Příklady:
Francouzskou verzi Nedotknutelných jsem viděl už asi 10×. Když vyšla americká, tak jsem nedůvěřivý, ale na impulz mého syna jsem ji zkouknul. Jsem tomu rád, ale mám uloženu francouzskou verzi.
Uznávám, že série Kmotr je úžasná a kvalitní ale nikdy mi nepřišlo zajímavé trávit večer/y znovu sledováním.
Alenka v říši divů a Addamsova rodina má několik variant. Pro srovnání jsem je viděl snad ve všech verzích. Zachovány mám však verze s Johnym Deppem a s Angelikou Houston
Dabing, rozlišení, zvuk jsou další témata pojící se s filmem. Ale o tom někdy příště.
