Co mají tyto dva světy společného?
Mnoho ale také nic. Záleží na stylu pohledu.
Můj náhled (a jak jsem se k němu dostal)
Jsem seniorní téměř ve všech ohledech, které se dotýkají lidského života a rozhodně i ve svých profesích. A na různých školeních, při četbě mnoha knih, při poslechu spousty podkastů jsem se nudil. Poslouchal jsem jen na půl ucha, protože to, co mi přicházelo, je něco, co už znám. Znovu se to opakovalo. Často lidé, kteří to říkali se tvářili jako by to sami vymysleli. Ufff.
Postupně jsem si začal uvědomovat, že tímto způsobem zakrňuji. Už nedostávám žádné impulzy k přemýšlení. Už mne nečekají žádné nové výzvy.
Chce se mi toto žít? Neustále si potvrzovat, jak jsem dobrý?
Nu, také vzhledem svému věku mi mozek naznačuje, že je obvyklé už odejít. Mnoho mých spolužáků je už na odpočinku (a to ne protože se rozhodli díky úspěšnému životu) a odmítají měnit svůj styl života. Styl myšlení.
Má další a jediná myšlenka při jakýchkoli aktivitách bude: „V mysli začátečníka je mnoho možností, v mysli experta jen pár.“
Budu se stranit myšlení seniorního odborníka, protože je to velmi omezující. I když své výsledky jsem si definoval na základě už předchozích zkušeností, nebudu nikdy tvrdit, že jsou neměnné. Stále budu hledat nové cesty.
Aktuálně se znovu učím matematiku, šachy a hudbu na Duolingu. Konečně dokáži vyjet na výlet bez konkrétního cíle (zatím jen na kole). A sleduji AI – a tady se to mění ne po dnech, ale po hodinách 😉
Nějaké vaše tipy pro mne?
Kde se vy cítíte zabetonovaní?
