Občas je fajn, když si jdete za svým. Krok za krokem. Disciplinovaně. Jistě dosáhnete svého.
Blahopřeji.
Druhou stranou mince je, že se rozběhnete směrem, který se vám „náhodně“ otevře. Asi před měsícem, při ranních Pěti Tibeťanech jsem nahlédl z okna na své auto a viděl, že tam není něco v pořádku. Nad mé auto čněl bicykl. Obhlédl jsem ho, obhlédl jsem auto. Někdo v noci, pravděpodobně opilý a v dešti, narazil do mého auta a ve zlosti, že ohnul přehazovačku, tak hodil kolo na mé auto. Auto má pár škrábanců (nejsem pojištěn, nelpím až tak na hodnotě auta), kolo potřebovalo malou první pomoc. Zvažoval jsem jak moc se pustit do pátrání po nešťastníkovi, ale pak si ujasnil, že potenciální potíže spojené s usvědčováním, vracením a opravou mi za to nestojí. A majitel sám se neozval (komunikoval jsem to v místní drbně s velkou odezvou)
Mám za sebou aktuálně něco přes 500 jarních km.
