Jeden ze směrů, jak si vybrat vhodný kurz, je doptat se někoho chytřejšího. Tím chytřejším může být ministerstvo. Pro vzdělávání mají vytvořený systém akreditací, schvalování. Nahlédl jsem do něj s přáním vybrat si mezi nimi některý, pro mne zajímavý. Už při procházení webu jsem narazil na jednu školu, která deklarovala to, že nemá akreditaci MŠMT a že ani nemá zájem o ni. Zdůrazňovali i důvod proč ji nemají. Akreditace MŠMT je jen cesta byrokratické správnosti. Nedbají na odbornost, správnost ani na novátorství. Jen na správný počet hodin, vhodně popsaný vstup a výstup. To vše mohu potvrdit. Kdysi jsem vytvářel takovéto kurzy. Každopádně mi tehdy pomohla akreditace v jednání s jednou velkou státní institucí, která používala stejný komunikační jazyk.
Také jsem zvažoval i možnost, že bych tuto instituci požádal o spoluúčast na financování kurzu. Ano, jedná se o Úřad práce. Kdysi, když jsem i byl v jejich péči, tak jsme hodně jednali o možnosti rekvalifikace a tím i mé „začlenění do pracovního procesu“. Problém byl v jejich odvaze a rozpočtu. Kurzy byly limitovány cenou (max. 50tisíc) a celkem složitým schvalovacím procesem. A neexistence jejich odvahy byla v tom, že by mne obratem poslali na kurzy kadeřníka, pedikéra (jichž je v každém městě přehršel a tento kurz byl pro ně pochopitelný) ale vyhýbali se koučování. A to i v případě když jsem nabízel i spolupodílnictví (najít kurz koučování pod 50tisíc bylo těžké vždy).
Každopádně je pro mne zábavné sledovat, co vše lze kvalifikovaně učit.
Jsem však překvapen, že v akreditacích pro tento rok je jen jeden jediný kurz koučování.
Úřad práce je pro mne opravdu svět sám pro sebe. Od té doby, co jsem viděl nabídku zaměstnání „Fotbalista – útočník“ pro asi třetiligový tým, tak si myslím že Cimrman i Murphy nedokáží být tak vyjímeční 😉
Trochu se i stydím, že zvažuji zapojit do rozvoje i jiné zdroje. Zvláště pak ÚP. Když odhlédneme od etiky (mám pocit studu i z toho že jezdím na LPG. Ani nálepku nemám. Jako kdybych používal něco, čím se stávám méněcenný) a toho, že opravdu jsou potřebnější, tak nějak i tuším, že to schvalovací kolečko by mne stálo více energie, než to, co bych získal.
Takže jsem stále v rozhodovacím dilematu. Jaký koučovací směr si vybrat a která škola je nejvhodnější?
– dívám se na cenu (bude kurz a dovolená? Jenom kurz? Ovlivní kurz i vánoce?)
– jak velkou část věnuje kurz sebepoznání? (po tantrické praxi je už málo oblastí, které bych mohl objevit prostřednictvím něčeho nebo někoho zvenčí)
– budu mít po absolvování jen papír nebo mne i něco naučí? Jsem multipotenciál. Všechny profese jsou jen o technických informacích. Vnitřní změnu naučit nelze.
Opět to bude intuice, která mi ukáže správnou cestu. Jen se mi do toho ta logika plete 😉
Koučování a MŠMT
